Francouzský šarm Cannes, jedinečné kouzlo benátské vodní laguny a extravagantní multikulturní Berlín.

Asi nejznámější filmový festival se koná v Cannes na Azurovém pobřeží. Původně bylo Cannes malé, ospalé rybářské městečko s nevelkým, ale malebným historickým jádrem na kopci nad městským přístavem. Ve 2. polovině 19. století se však z města postupně staly moderní lázně a vyrostla zde řada luxusních hotelů, především podél palmami zastíněné promenády La Croisette. Ta je dnes, v délce asi 1,5 km, srdcem moderního Cannes. Promenádu lemuje krásná i když poměrně úzká, hlavní městská pláž, z velké části bohužel využívaná hotelovými komplexy pro jejich hosty, což poněkud znesnadňuje koupání ostatním turistům. Ti ale mají k dispozici mnohem lepší pláž, dlouhou asi 2 km, začínající pod historickým jádrem města. Okolí Cannes je velmi hustě osídleno, rezidenční čtvrti, složené převážně z luxusních vil, se táhnou kilometry hluboko do vnitrozemí. Prvním hotelem, vybaveným vším tehdy možným luxusem byl hotel Carlton, postavený v roce 1910. Tento hotel byl schopen přijímat bohaté průmyslníky a milionáře, dokonalého servisu si zde užívali Rotschildové, André Citroën, vévoda z
Windsoru a pozdější král Eduard VIII, Winston Churchill, slavní malíři, spisovatelé a později filmové hvězdy.

Jestliže se v Cannes nechcete jen koupat, ale třeba i nakupovat, zamiřte do ulice d´Antibes, kde najdete jak Haute Couture tak Pret-a-Porte snad všech věhlasných módních značek. Ulice Meynadier je zase srdcem zdejšího gastronomického života. Labužníci by měli rozhodně zajít ochutnat výrobky známého sýraře Cénériho, lahůdkáře Ernesta či slavného cukráře Jeana-Luca Pelého. V rodinném sýrařství Cénéri jsou používány výhradně suroviny místního, provensálského původu. Úžasnou chuť dodává sýrům nejkvalitnější mléko od ovcí a koz, pasoucích se na svazích Alp. Vybírat z více než dvou set různých sýrů je zážitek a ochutnat speciality jako Brie de Meaux s lanýži, kozí sýr s bazalkou nebo hermelín s Calvadosem je naprostá nutnost. Cukrář Jean Luc Pelé vás zase bude svádět delikátními makronkami v mnoha barvách, dorty, pralinkami, čokoládovými omáčkami a dalšími čokoládovými specialitami všech chutí a tvarů. Zkrátka - kdo nenavštíví ulici Meynadier, jako by v Cannes nebyl. Neutratíte-li všechny peníze tam, můžete zbytek elegantně prohrát v jednom ze tří zdejších kasin - Palm Beach, Les Princes a Croisette. Poslední zmíněné je nejznámější a nejoblíbenější – je také v blízkosti festivalového paláce. K návštěvě je kromě peněz bezpodmínečně nutný společenský oděv. Mimochodem, Cannes a jeho okolí si oblíbili i někteří bohatí Češi. V nedalekém, 7 kilometrů vzdáleném městečku Mougins, si zakoupil dům Andrej Babiš a vybudoval zde luxusní restauraci. Mougins je historické městečko s malebnými uličkami, starými domy, galeriemi a restauracemi. Žily zde osobnosti, jako Pablo Picasso, Christian Dior, Edith Piaf, Winston Churchil či mnozí impresionističní malíři, které sem lákalo zvláštní provensálské světlo. Babišova luxusní restaurace, nabízející to nejlepší z francouzské kuchyně, byla nazvána podle dcery Pabla Picassa „Paloma“. Interiéry navrhla v modernějším francouzském stylu s nádechem neobaroka manželka podnikatele Monika Babišová. Restaurace byla otevřena v létě roku 2013 a již po půlročním provozu obdržela michelinskou hvězdu. Druhý nejprestižnější průvodce světem dobrého jídla a pití Gault Millau dokonce zařadil Palomu mezi šest nejlepších restaurací na Azurovém pobřeží.

Nejstarším mezinárodním filmovým festivalem však není ten v Cannes, ale v Benátkách. Historické jádro tohoto města se nachází na mělké laguně, a Benátky proto trpí častými záplavami. Ve dnech zvaných „acqua alta“, kterých bývá každoročně průměrně 54, se hladina moře zvyšuje až o 90 cm. To má samozřejmě neblahý vliv na benátské památky, které jsou mimořádně cenné – vždyť první skupiny rybářů se zde usadily již v 5. století. Hlavní tepnou města je Canale Grande, dlouhý čtyři kilometry a široký asi sedmdesát metrů, který prochází přímo středem Benátek. Doplňuje ho asi stovka menších kanálů, které jsou přemostěny více než čtyřmi sty kamennými mosty. Na kanálech panuje čilý provoz, můžete tu potkat nejen gondoly, vodní taxi a vodní autobusy, ale i policejní a sanitní čluny. Kdo zná chování italských řidičů na silnicích, dovede si představit, jaké emoce planou na kanále. Umění milovní návštěvníci by neměli zapomenout navštívit sbírku Peggy Guggenheimové s díly Pabla Picassa, Salvatora Dalího či Jacksona Pollocka. Kdo má raději starší umění, přijde si na své v dalších galeriích, kde najde přehlídku benátského umění od 14. do 18. století, i sbírky evropského umění (Veneziano, Giorgione, Tintoretto, Tiepolo, Bellini). Přehlídkou živého umění je pak světoznámý benátský karneval, konaný již od konce 13. století. Za všemi těmito lákadly do Benátek každoročně zavítá tolik návštěvníků, že svým počtem dvěstěkrát převyšují počet místních obyvatel. Snad i proto si Benátky mohou dovolit být nejdražším italským městem vůbec. Kdo se chce najíst a nechce přitom utratit celé jmění, měl by vyhledat spíše restaurace mimo hlavní centrum, v postraních uličkách, dále od Canale Grande. Dobré jídlo za rozumnou cenu lze dostat například v tratoriích San Polo či Castello. Jestliže ale v Benátkách šetřit nehodláte, máte možnost vyzkoušet i restaurace pyšnící se michelinskými hvězdami, jako Ristaurante Quadri, Trattoria Antiche Carampane a další. Typická benátská kuchyně je založena na rybách, mořských plodech a zelenině. Vynikající jsou pokrmy z rýže a polenty. Benátčané si také rádi pochutnávají na tak zvaných cicchetti, kterými mohou být smažené chobotničky, masové kuličky a další delikatesy. Známé jsou i marinované sardinky či lahodní úhoři. Milovníky sladkostí nadchne moučník z máslového těsta zvaný bussolai a sladké výrobky z mandlí. Pro návštěvu Benátek je nejvhodnější dobou jaro a podzim. V létě bývají ve městě vysoké teploty, což mívá za následek, že vodní kanály nejsou právě nejvoňavější.

Za návštěvu stojí i další evropské festivalové město, a sice Berlín. Jeho atmosféra je úplně jiná, než to, co můžete zažít v Cannes či v Benátkách. Berlín byl za druhé světové války z velké části zničen, historickými památkami se tedy moc pochlubit nemůže. Zato ale nadchne milovníky moderního života, který si Berlíňané i přes jeho rychlost dokáží udělat velmi příjemným. Mísení nejrůznějších kultur, kluby, výstavy, moderní umění, kavárny všech stylů, etnorestaurace, specifická architektura, provokativnost, extravagance a otevřenost – to je Berlín. V ulicích najdete připomínky různých historických období, od několika málo středověkých budov poblíž Alexanderplatz až po ultramoderní skleněné a ocelové stavby na Postdamer Platz. Berlíňané, a Němci obecně, velmi dbají na ekologii a výstavba je v Berlíně vyvažována velkým množstvím zeleně. Ta zabírá téměř dvě třetiny celkové plochy. K nejoblíbenějším patří Tiergarten (zoologická zahrada), ležící ve středu města. Jde o zdánlivě nekonečný, klikatými cestičkami protkaný park s jezery a uměleckými díly. V části parku se nachází skutečně zoologická zahrada s více než pěti tisíci zvířaty. Berlíňané milují pobyt venku v parcích či zahradních restauracích, kam se uchylují, jakmile to počasí jen trochu dovolí. Právě v Tiergarten obyvatelé Berlína, především pak Turci, o víkendech grilují a pořádají párty. Oblíbené jsou i Tiergartenské ranní bleší trhy. Mají specifickou atmosféru, kterou si rozhodně nenechte ujít. Mimochodem – bleší trhy jsou zde velmi oblíbené a jen v Berlíně se jich koná na různých místech téměř 50! K nejlepším patří Nowkoelln, přímo u řeky Sprévy (www.nowkoelln.de), Kreuzboerg (www.kreuzboerg.de), Troedelmarkt am Marheinekeplatz (www.troedelmarkt-marheinekeplatz.de ), Mauerpark (www.mauerparkmarkt.de), k nejtradičnějším se řadí trh na ulici 17.Juni (www.berliner-troedelmarkt.de), a milovníci starých věcí a umění by si neměli nechat ujít zejména bleší trh Antikmarkt am Ostbahnhof. Berlín si díky své otevřeností a tolerantní atmosféře oblíbila řada extravagantních umělců a lidí se zálibou ve výstřednějším životním stylu. Berlíňané byli také vždy hodně multikulturní, město i v minulosti sloužilo jako azyl cizincům, ať již šlo o Hugenoty, Židy či později Rusy. I dnes tvoří cizinci sedminu populace, nejvíce je Turků, Poláků, Srbů a Arabů. Výlet do Berlína je výletem do celého světa. Stačí ujít pár bloků a napočítáte desítky národních kuchyní. Polská restaurace vedle etiopské, o kousek dál kebab, stánek s typickými německými klobáskami, indická kuchyně i sushibary. Nikde jinde v celém Německu se nenajde tolik etnorestaurací, bufetů, barů a tržnic. Není to jen díky multikulturnímu prostředí, ale i kvůli tomu, že průměrný Berlíňan má kupní sílu o čtvrtinu menší než průměrný obyvatel  jiné části Německa. Ovšem i celebrity světového významu nadšeně využívají berlínskou nabídku národních a exotických kuchyní. Například malou francouzskou restauraci Bandol sur Mer si oblíbili Angelina Jolie a Brad Pitt a chodí sem jíst vždy, kdykoliv do Berlína zavítají. Kuchaři zde připravují jídla přímo před hosty a místa je nutno objednat nejméně den předem. Rezervace je nutná i v nevelké ale velmi známé vietnamské restauraci Monsieur Vuong. Již po prvních soustech se prý hosté do vietnamské kuchyně zamilují a o zdejším čaji z chryzantémových květů nebo o rybě na skleněných nudlích zalité zázvorovo-limetkovou omáčkou prý ještě dlouho sní.

Luxusních restaurací pyšnících se michelinskými hvězdami nabízí Berlín také hodně, poslední známý počet byl čtrnáct. Pozoruhodný zážitek čeká ty, kteří zamíří do Fischer´s Fritz ve čtvrti Lankwitz. Dvě michelinské hvězdičky naznačují, že místo stojí za návštěvu. Zdejší specialitou je Homard a la presse. Přímo u stolu číšníci během čtvrthodiny pomocí elegantního lisu vylisují z humřího krunýře a jiker lahodný vývar. Maso se připravuje zvlášť. Cena porce pro dvě osoby je asi 300 Eur.

Za návštěvu v Berlíně stojí i lehce starosvětsky vyhlížející restaurace Café Einstein Stammhaus na Kurfürstenstrasse, která připomíná spíše tradiční vídeňskou kavárenskou kulturu. Je to oáza klidu, kde se v dobrém slova smyslu zastavil čas. Interiér je vyzdoben velkými zrcadly v zlacených rámech, číšníci v dlouhých bílých zástěrách roznášejí ke stolům obrovské vídeňské řízky, pečená játra s madeirskou omáčkou či dobře uleželý Sacher dort.