trianTrojuhelniky 2aaaa

Architektura

Hřejivá intimita dřeva

 

 

Z koupelny udělá tento přírodní materiál designový prostor pro regeneraci těla i duše.

Ačkoli dřevo není ve všeobecném povědomí vnímáno jako materiál vhodný do vlhkého prostoru koupelny, jeho použití v těchto prostorách vůbec nic nebrání. Naopak. Tento bytostně přírodní materiál doplňuje vodu jako přírodní živel. Přidáte-li několik solitérů v podobě kamenů různých velikostí, stane se koupelna dokonalým místem relaxace. Toho, že se dřevo v kontaktu s permanentní vlhkostí kroutí, bobtná či trouchniví se nemusíte bát. Je však potřeba vybrat správný druh. Důležité je, zda z něj chcete mít koupelnový nábytek a doplňky, podlahu, obložení stěn či dokonce celou vanu.

Nejlépe snášejí vlhkost tmavá a těžká dřeva pocházející z tropických oblastí. Je to proto, že toto dřevo má mimořádnou hustotu a kromě toho, že je tvrdé, je i velmi mastné. Nejlépe se hodí na koupelnové podlahy, ale třeba také na umývadla i samotné vany. Nejspolehlivějšími druhy by měly být některé z amazonských dřevin: Maçaranduba, Ipê, případně Jatobá či Muiracatiara. Vhodné jsou i africké dřeviny, jako Teak či Wenge, ale dřevo z Amazónie je v tomto ohledu přece jen nejodolnější. Má to svoji logiku - tamní pralesy jsou svojí vlhkostí pověstné. Je však třeba brát v úvahu, že výrobky z tohoto dřeva jsou velmi těžké. Existují i luxusní dřevěné vany v ceně až kolem půl milionu korun, které váží tolik, že ji lze přemisťovat pouze jeřábem.

Trochu jiné je to s koupelnovým nábytkem a doplňky. V tomto případě je vhodné sáhnout po jiných typech dřeva - například po cedru. Mezi vlhku odolnými dřevy je právě cedr legendou. Vysoce se cení zejména jeho odolnost proti hnilobě a napadení škůdci. Snadno se opracovává a má nádhernou strukturu kombinovanou s paletou teplých měkkých tónů, od lehkého jantaru až po barvu tmavého medu. Zůstává stále lehce aromatický a jeho charakteristická vůně vám bude v koupelně navozovat příjemné uvolnění. Autorkou sady koupelnového nábytku z tohoto druhu dřeva je i designérka Markéta Cajthamlová: „Můžeme se pochlubit ucelenou řadou koupelnového nábytku, obkladovými deskami na zdi, rošty na podlahu i dalšími doplňky, přičemž vše je z cedru,“ říká a doplňuje: „Chtěli jsme navrhnout ucelenou podobu koupelnového a saunového nábytku na sto let. Proto jsme připravili nadčasový koncept, který nepodléhá trendům a který je možné do koupelny nainstalovat buď v ucelené řadě, anebo jen jako jednotlivé kusy.“

A jaké dřevo je nyní nejvíce v módě? V podstatě chybu neuděláte ať sáhnete po jakémkoli druhu. Každý zaujme svým originálním dekorem. K nejoblíbenějším patří tmavý eben, bělený dub, tmavé wenge, ale i světlejší buk, javor či bambus. Opatrní byste měli být při kombinování několika druhů, protože to může ve výsledku působit chaoticky. Architektka Markéta Cajthamlová radí doplnit dřevo raději jinými materiály: „Dřevo velice dobře ladí například s betonem, kamenem, keramickými obklady, sklem, kovem, zkrátka se vším.“

Pokud jde o design dřevěných výrobků, můžete se rozhodnout jak pro moderní, odlehčené tvary, tak pro tradiční pojetí vycházející z historie. To se hodí především na chalupy či do historických objektů. Svoji renesanci zažívají repliky starodávných kádí a škopků, které se vracejí do současných koupelen. Jsou velmi originální a navozují časy dávno minulé. Pustit se samozřejmě můžete i do nevšední kombinace velmi tradičního kusu s modernou, ale v takových případech je potřeba vše dobře promyslet, aby místo designové koupelny nevznikl nevzhledný kýč. Kromě velkých koupelnových kusů se v historizujícím stylu nabízí také menší doplňky - dřevěné a bambusové mýdlenky, kelímky a misky. Důležitý je především kvalitní materiál a co nejpečlivější zpracování.

Moderní technologie naštěstí vybavují dřevo velice účinnými zbraněmi proti negativnímu působení vody a vlhkosti. Brání poškození povrchu, průniku vlhka do nitra materiálu a jeho následnému zkroucení. Na nejvíce ohrožená místa – například na čelní plochy nábytkových skříněk – instalují někteří výrobci takzvanou bio desku. Tu tvoří až tři vrstvy křížem lepeného masivního dřeva, které se nedeformuje. Další metodou je ošetření hran nábytku a jejich polepení voděodolnou překližkou či některým z jiných impregnovaných materiálů. Hrany totiž bývají nejčastějším místem vstupu vlhkosti do nábytku. Samostatnou kategorií je dřevo na podlaze koupelny. Není-li položena odborně, její životnost bude omezená. Je třeba volit z dřevin, které mají malý koeficient bobtnání. Jak již bylo řečeno, většinou se jedná o exotické dřeviny dovážené z pralesů Jižní Ameriky. Na podlahy se používá dřevo bez předcházející povrchové úpravy. Jinak totiž hrozí nebezpečí, že se vlhkost dostane do neošetřených spár. Proto se povrchová úprava provádí teprve po nainstalování do koupelny, čímž se na podlaze vytvoří souvislá ochranná vrstva. Musíte počítat také s tím, že pokud se použijí silné vrstvy lesklých laků, může po namočení povrch klouzat.

Nejkritičtějším místem jsou z hlediska pronikání vlhkosti především spáry, místa pod přechodovými lištami nebo spojení mezi jednotlivými parketami. S dřevem vstupuje do koupelny příroda, která není neměnná, ale žije. Berte tedy v úvahu, že se změnou vzdušné vlhkosti dřevo pracuje. A vyžaduje samozřejmě specifickou péči. Designérka Markéta Cajthamlová doporučuje: “Dřevo je napuštěno vosky nebo olejem a obojí je nutné po čase obnovit. Nečistoty je ideální stírat vlhkým hadrem nejlépe s roztokem oleje určeného k čištění. Olej zvýrazní jemnou strukturu, kresbu i odstín dřeva, jehož kvalita tím dokonce roste. Olej se totiž vsákne dovnitř a zvýší jeho tvrdost.” Náročnější je údržba dřevěných podlah. Lakovaná podlaha sice nevyžaduje tak častou obnovu, stačí zhruba jednou za tři roky, ale odborné lakování musí pokaždé provést specializovaná firma. Tropické dřevo ovšem zůstává plně funkční i bez úpravy, jen dostane patinu a na povrchu popraská. Styk s vodou mu však slovy odborníků dokonce prospívá a praskliny se ve vlhku opět zatáhnou.