Kdy jste projekt představili vůbec poprvé?

Na Design bloku 2012 formou výstavy a na jarním Design blok Fashion Week 2013 jsme měli první kolekci.

Navazují na sebe jednotlivé věci, vytvářejí nějaký konkrétní příběh?

Já ráda pracuji s náhodou, nevytvářím dopředu jasné koncepty. Mám jen vizi, co chci vyjádřit. Odehrává se to spíše v úrovni pocitů. Příběh se většinou vystaví sám a já mám možnost to sledovat a být překvapená.

Myslíš si, že výtvarné umění patří k oděvu?

Pro mě je oděv součást výtvarného umění. Je to jen jiný způsob vyjádření stejných principů-tvarů, proporcí, barev, materiálů.. Je nejblíže spjat s člověkem a pokud jím někdo opovrhuje , nedokáže možná jen docenit krásu lidského těla a radovat se z něj.

Jaké jsou vaše plány s kolekcí Spirit?

Konkrétní plány nemáme, ale rádi bychom umožnili lidem nějaký kousek vlastnit. Takže hledáme možnosti, jak věci převést do praktičtější a užitnější roviny.

Plánujete ji rozvíjet? Je šance, že by ji lidé mohli běžně nosit? Nebo kolekce zůstane v exklusivní podobě, o výjimečných sběratelských kusech?

Ano, právě probíhá příprava sítotisků, které vycházejí přímo ze skenů originálů modelů. Bude tak možné motivy převést také na jiný materiál, hrát si s iluzí struktury džínoviny, neomezovat se ve střihu atd. Vznikají z toho nové pohledy na stejnou věc a na konci kolečka, kdy se z obrazu staly oděvy, se z oděvu stává opět obraz-dvourozměrná grafika.

Co Tě vaše spolupráce přináší, co Ti na ní nejvíc baví?

Mě moc baví to hledání a nacházení nových možností. Taky mě baví František, který je módou nezasažený, symbióza v které spolupracujeme, jeho mužský pohled na věc.

Na co se můžeme těšit v září ve FOX?

Na šaty jako obrazy a obrazy jako šaty. Na originály i na grafické tisky, na košile pro ženy i muže, na šaty, na tuniky a trička a na nás. A děkujeme mockrát galerii Fox, že nám umožní naši práci v tomto komplexním měřítku vystavit. Je to přesně prostor, který s naší prací souzní - otevřený propojit umění s módou.

Co Tě přivedlo ke spolupráci s Monikou Drápalovou?

Monika mě oslovila na Pecha Kucha Night, kde jsme měli každý svoji prezentaci. Před tím jsme se neznali. Já jsem si, ale něco takového dlouho přál.

Vzniká nejdříve obraz či model, nebo to jde ruku v ruce?

Různě. Případ od případu. Někdy je dříve obraz a jindy model. Málo co je předem přesně domluveno. Svoboda, improvizace, náhoda.

Oděv díky Tvým obrazům dostává jiný rozměr, má vlastní příběh, i když v mnoha případech sám nositel dává oděvu příběh svojí osobitostí. Jak se tyto dvě věci doplňují?

Nevím jestli majitelka-l našeho oděvu ho bude také nosit a nebo jej bude mít doma jako umělecký předmět, objekt. Nebude to asi každý, protože formálně i tématy jsou některé modely komplikované.

Jak své obrazy děláš? Jakou techniku používáš? Můžeš ji popsat?

Technika spočívá ve vytahování bílých nití ze struktury džínové látky. Pak na to ještě maluji akrylem. Proč právě džínovina? Protože to od dob komunismu byl pro mě jeden ze symbolů svobody a zůstává do dnes.

Co to pro Tebe znamená, že díky vaší kolekci, se Tvá tvorba stává rozšířenější nejen ve formě obrazů na stěnách?

Co víc si mohu přát, dala by se také použít fráze, že je to posun někam jinam. Ale, někteří ortodoxnější pozorovatelé z malířského prostředí se nad tím ušklíbají...

Nakolik výtvarné umění souvisí s oblékáním?

Z minulosti máme důkazy, že souvisí. Například tvorba Sonji Delaunay, Jean Coctoeau. Má tvorba defakto vychází z oděvu. A co může víc souviset s oblékáním než právě džínovina?

Co Ti na vaší spolupráci nejvíc fascinuje?

Líbí se mi, že to oba děláme tak trochu mimochodem, vlastně jako koníčka. Vzájemně se neomezujeme. Akceptujeme s důvěrou co druhý udělá.
Baví mě mimo jiné kontrast, který spočívá ve spolupráci slavné módní návrhářky s outsiderem. Díky kontrastu vznikají náhodné situace, nečekaná setkání, nepřesnosti, nahodilosti, které mi nejvíc zajímají.

Moniko, co bylo tím prvním signálem ke spolupráci s Františkem?

Hned poprvé, když jsem viděla Františkovy obrazy mě napadlo, že by bylo krásné, převést je do oděvu. Došlo mi, že k vyjádření používáme stejný materiál. On v ploše a já v prostoru. Přišlo mi zajímavé to zkusit propojit.