Z koupelny udělá tento přírodní materiál designový prostor pro regeneraci těla i duše.

Ačkoli dřevo není ve všeobecném povědomí vnímáno jako materiál vhodný do vlhkého prostoru koupelny, jeho použití v těchto prostorách vůbec nic nebrání. Naopak. Tento bytostně přírodní materiál doplňuje vodu jako přírodní živel. Přidáte-li několik solitérů v podobě kamenů různých velikostí, stane se koupelna dokonalým místem relaxace. Toho, že se dřevo v kontaktu s permanentní vlhkostí kroutí, bobtná či trouchniví se nemusíte bát. Je však potřeba vybrat správný druh. Důležité je, zda z něj chcete mít koupelnový nábytek a doplňky, podlahu, obložení stěn či dokonce celou vanu.

Nejlépe snášejí vlhkost tmavá a těžká dřeva pocházející z tropických oblastí. Je to proto, že toto dřevo má mimořádnou hustotu a kromě toho, že je tvrdé, je i velmi mastné. Nejlépe se hodí na koupelnové podlahy, ale třeba také na umývadla i samotné vany. Nejspolehlivějšími druhy by měly být některé z amazonských dřevin: Maçaranduba, Ipê, případně Jatobá či Muiracatiara. Vhodné jsou i africké dřeviny, jako Teak či Wenge, ale dřevo z Amazónie je v tomto ohledu přece jen nejodolnější. Má to svoji logiku - tamní pralesy jsou svojí vlhkostí pověstné. Je však třeba brát v úvahu, že výrobky z tohoto dřeva jsou velmi těžké. Existují i luxusní dřevěné vany v ceně až kolem půl milionu korun, které váží tolik, že ji lze přemisťovat pouze jeřábem.

Trochu jiné je to s koupelnovým nábytkem a doplňky. V tomto případě je vhodné sáhnout po jiných typech dřeva - například po cedru. Mezi vlhku odolnými dřevy je právě cedr legendou. Vysoce se cení zejména jeho odolnost proti hnilobě a napadení škůdci. Snadno se opracovává a má nádhernou strukturu kombinovanou s paletou teplých měkkých tónů, od lehkého jantaru až po barvu tmavého medu. Zůstává stále lehce aromatický a jeho charakteristická vůně vám bude v koupelně navozovat příjemné uvolnění. Autorkou sady koupelnového nábytku z tohoto druhu dřeva je i designérka Markéta Cajthamlová: „Můžeme se pochlubit ucelenou řadou koupelnového nábytku, obkladovými deskami na zdi, rošty na podlahu i dalšími doplňky, přičemž vše je z cedru,“ říká a doplňuje: „Chtěli jsme navrhnout ucelenou podobu koupelnového a saunového nábytku na sto let. Proto jsme připravili nadčasový koncept, který nepodléhá trendům a který je možné do koupelny nainstalovat buď v ucelené řadě, anebo jen jako jednotlivé kusy.“

A jaké dřevo je nyní nejvíce v módě? V podstatě chybu neuděláte ať sáhnete po jakémkoli druhu. Každý zaujme svým originálním dekorem. K nejoblíbenějším patří tmavý eben, bělený dub, tmavé wenge, ale i světlejší buk, javor či bambus. Opatrní byste měli být při kombinování několika druhů, protože to může ve výsledku působit chaoticky. Architektka Markéta Cajthamlová radí doplnit dřevo raději jinými materiály: „Dřevo velice dobře ladí například s betonem, kamenem, keramickými obklady, sklem, kovem, zkrátka se vším.“

Pokud jde o design dřevěných výrobků, můžete se rozhodnout jak pro moderní, odlehčené tvary, tak pro tradiční pojetí vycházející z historie. To se hodí především na chalupy či do historických objektů. Svoji renesanci zažívají repliky starodávných kádí a škopků, které se vracejí do současných koupelen. Jsou velmi originální a navozují časy dávno minulé. Pustit se samozřejmě můžete i do nevšední kombinace velmi tradičního kusu s modernou, ale v takových případech je potřeba vše dobře promyslet, aby místo designové koupelny nevznikl nevzhledný kýč. Kromě velkých koupelnových kusů se v historizujícím stylu nabízí také menší doplňky - dřevěné a bambusové mýdlenky, kelímky a misky. Důležitý je především kvalitní materiál a co nejpečlivější zpracování.

Moderní technologie naštěstí vybavují dřevo velice účinnými zbraněmi proti negativnímu působení vody a vlhkosti. Brání poškození povrchu, průniku vlhka do nitra materiálu a jeho následnému zkroucení. Na nejvíce ohrožená místa – například na čelní plochy nábytkových skříněk – instalují někteří výrobci takzvanou bio desku. Tu tvoří až tři vrstvy křížem lepeného masivního dřeva, které se nedeformuje. Další metodou je ošetření hran nábytku a jejich polepení voděodolnou překližkou či některým z jiných impregnovaných materiálů. Hrany totiž bývají nejčastějším místem vstupu vlhkosti do nábytku. Samostatnou kategorií je dřevo na podlaze koupelny. Není-li položena odborně, její životnost bude omezená. Je třeba volit z dřevin, které mají malý koeficient bobtnání. Jak již bylo řečeno, většinou se jedná o exotické dřeviny dovážené z pralesů Jižní Ameriky. Na podlahy se používá dřevo bez předcházející povrchové úpravy. Jinak totiž hrozí nebezpečí, že se vlhkost dostane do neošetřených spár. Proto se povrchová úprava provádí teprve po nainstalování do koupelny, čímž se na podlaze vytvoří souvislá ochranná vrstva. Musíte počítat také s tím, že pokud se použijí silné vrstvy lesklých laků, může po namočení povrch klouzat.

Nejkritičtějším místem jsou z hlediska pronikání vlhkosti především spáry, místa pod přechodovými lištami nebo spojení mezi jednotlivými parketami. S dřevem vstupuje do koupelny příroda, která není neměnná, ale žije. Berte tedy v úvahu, že se změnou vzdušné vlhkosti dřevo pracuje. A vyžaduje samozřejmě specifickou péči. Designérka Markéta Cajthamlová doporučuje: “Dřevo je napuštěno vosky nebo olejem a obojí je nutné po čase obnovit. Nečistoty je ideální stírat vlhkým hadrem nejlépe s roztokem oleje určeného k čištění. Olej zvýrazní jemnou strukturu, kresbu i odstín dřeva, jehož kvalita tím dokonce roste. Olej se totiž vsákne dovnitř a zvýší jeho tvrdost.” Náročnější je údržba dřevěných podlah. Lakovaná podlaha sice nevyžaduje tak častou obnovu, stačí zhruba jednou za tři roky, ale odborné lakování musí pokaždé provést specializovaná firma. Tropické dřevo ovšem zůstává plně funkční i bez úpravy, jen dostane patinu a na povrchu popraská. Styk s vodou mu však slovy odborníků dokonce prospívá a praskliny se ve vlhku opět zatáhnou.

Loutkové divadlo – zadání, které nejednoho architekta nadchne. Zápletky, vášně, vůně starých zaprášených kulis... Kolik významů má takové místo a kolik vzpomínek či asociací vyvolává.

Ostravské divadlo je ideálním kompromisem mezi více východisky, svorníkem je ovšem výtvarný cit. Rozmanitost tvarů, prvků, barev a kompozičních zajímavostí, jejichž výsledkem je téměř samozřejmá budova, která je a může být právě jen loutkovým divadlem. Hravá i důstojná, založená na hmotovém i stylovém kontrastu původní a dostavěné části. Samy budovy nesou množství výrazů a konotací. Je zajímavé, že obě generace budovy mají stejného autora. Na jejich architektuře je však znatelný vývoj. S věkem autora přibývá i jisté lapidárnosti a jednoznačnosti. Dostavba působí naléhavěji a pregnantněji než stavba původní. Je to jistě i obsahem - druhá část je doplňkem i servisem pro část první. Divadelní sál se svými prostorovými a provozními nároky jistě hodně původní stavbu určil a limitoval. Obdiv zaslouží i zasazení budov do terénu a pečlivě, kultivovaně promyšlený vnější prostor.

Budova Muzea umění a archeologie v Portu je ve všech ohledech vynikající ukázkou moderní architektury. Nesnaží se za každou cenu upoutat, naopak chce splynout s okolní krajinou, kterou neruší.

Údolí řeky Côa v severovýchodní části Portugalska je významným dokladem paleolitické kultury. Byla zde odkryta rozsáhlá naleziště rytin zvířat i lidských postav, která jsou svědectvím o vysoké kulturní úrovni civilizací dávno zaniklých.
Během mezinárodního roku architektury byla vypsána soutěž s cílem vybrat projekt na výstavbu Muzea umění a archeologie v této lokalitě. První cena byla udělena studiu Pedra Tiaga Pimentela a Camila Rebela z Porta. Stavba byla zahájena v lednu 2007 a do provozu bylo muzeum uvedeno v roce 2009.

BOX

Museu do Côa
Rua do Museu
5150-610 Vila Nova de Foz Côa
Portugal
GPS N 41º 4’ 47.51’’ W 7º 6’ 44.43’’

Realizovaný návrh je brilantní ukázkou té nejkvalitnější moderní architektury. Je to výrazné hmotové gesto na vrcholu horského hřbetu a zároveň nenápadná intervence, přizpůsobená morfologii i topografii místa, navržená v citlivém vztahu s okolní krajinou. Trojúhelníkový kvádr muzea s několika nenápadnými okenními štěrbinami je částečně vykonzolován nad „neviditelným“ proskleným soklem. Svou barvou i texturou povrchu se blíží místnímu kameni – břidlici. Výrazný je jen svou racionální geometrií. Střecha domu, kam nás přivede silnice, nabízí výhled do obou údolí. Je zde parkoviště a od něj se vstup zanořuje křivolakou štěrbinou dolů do útrob muzea. Většina expozic se odehrává uvnitř „kamenného bloku“. Vnější řada je přisvětlena úzkými štěrbinami, zatímco vnitřní, temná, je odkázaná na horní nebo umělé osvětlení. Na ztemnělém prostředí je založena myšlenka expozice. Jednotlivé sály dokumentují výtvarnou kulturu našich pravěkých příbuzných a prezentují reálie a prostředí jejich života. Zde hraje významnou roli právě břidlice, do které byla většina artefaktů vyryta. Jeden zajímavý prvek nás provází chodbou i výstavními sály expozice: faximile pravěkých rytin jsou po stěnách vykresleny luminiscenční barvou a vystupují efektně a výrazně z přítmí výstavy. Restaurace je umístěna do nejnižší úrovně. Svým bohatým prosklením je otevřená do krajiny na úrovni terénu.
Budova má řadu vlastností, pro které náleží mezi vrcholná díla současnosti. Navenek je to rovnováha mezi osobitým a výrazným autorským tvaroslovím a pokorou k přírodě a topografii okolí, uvnitř je to brilantní a fungující provozní schéma pracující s výrazným tvarováním prostorů a jejich dynamickým řazením. Tato dvojí ambivalence jde v nejlepších tradicích portugalské architektury. Pro studenty architektury se sluší připomenout, že Camilo Rebelo je profesorem na FAUP v Portu.

Na okraji obce Buš stojí vila 21. století. Poskytuje svým majitelům veškeré výhody, které od moderního bydlení očekáváme, včetně harmonického propojení s okolní přírodou.

Architektce Markétě Cajthamlové se podařilo zhmotnit představy majitelů o prostorném domě, ve kterém budou užívat okolní přírodu aniž by se však museli vzdát různých vymožeností současné doby. 

Žít komfortně a přitom v harmonii s okolní přírodou — tak znělo zadání. Jednoduchý, minimalistický dům usazený na středu mírně svažitého pozemku v malebné vesnici. Stavba do svého okolí skvěle zapadá a tváří se jako další přirozený přírodní prvek. Dům se jeví na první pohled skromně, čím více jste mu však blíže, tím intenzivněji nasáváte citlivé až pokorné zasazení do krajiny. Fasádu tvoří hrubě řezaný cedrový obklad. Ten přesto, že není typickou Českou dřevinou, svojí přirozeností zapadá do okolí. Cedr kromě toho, že je téměř bezúdržbový, při vstupu do interiéru nádherně voní a vytváří nejen svoji vizuální podobou příjemnou teplou atmosféru. Cedrové dřevo je rovněž použito v interiéru na stropech, stěnách a také v koupelnách. V interiéru architektka zvolila na podlahu bělený olejovaný dub a kletovaný beton. Svislé nosné konstrukce jsou zděné technikou suchého zdění TESUZ.

Obytný prostor je ze všech stran obklopen velkými průhledy do krajiny, takže má návštěvník pocit, že je součástí okolní přírody. V domě téměř není potřeba obrazy, neboť ty nahrazuje sama příroda, která je všudypřítomná. Nelze přitom nevzpomenout na vilu Tugendhat, kde lze nalézt stejný princip. I přesto však majitelé i autorka pamatovali na umění. V obývacím pokoji vyhlíží do blízkého svahu skleněná socha Hrdiny od Ivany Šrámkové. Před vstupem do domu zase vítá kamenná socha patrona, strážce domu.

Od sauny až po rafinovaně skrytý bazén a terasu, na které se výborně relaxuje a přírodní divadlo zde mnohdy hraje zvěř z blízkých lesu. Majitelé tady při snídani pozorují srnky, ptactvo nebo zajíce. K relaxaci také může sloužit střešní zahrada, která je pokryta vegetací a domu přináší další úroveň využití. Na střechu vede pohodlné schodiště — střešní terasa pak nabízí další krásné výhledy do okolí a její zahrada volně navazuje na okolní krajinu.

Dům je příkladem ideálního propojení přírody se současným životním stylem. Splňuje požadavek na dokonalou relaxaci a odpoutaní se od uspěchaného městského života.  Je zároveň jedním z rozumných příkladů respektování okolní krajiny, kterých stále ještě není v Čechách dostatek.

„V domě téměř není potřeba obrazy, neboť ty nahrazuje sama příroda, která je všudypřítomná...“

Tehcnické parametry

U vjezdu na pozemek jsou navržena 2 krytá a 2 nekrytá parkovací stání, navazující na objekt. Dále zázemí skladu, kde je umístěno tepelné čerpadlo vzduch—voda.

Dům je jednopatrový, nepodsklepený, obdélníkového půdorysu o zastavěné ploše 256 m2.

V přízemí se nachází hlavní obytná místnost s jídelnou a kuchyní, vstupní hala s pokojem, 2 ložnice, koupelna se saunou a párou, wc a sklad.

Na hlavní obytnou místnost navazuje krytá terasa a přírodní bazének.

Terasa je dostatečně široká pro umístění venkovního sezení, v létě poskytuje zastínění od jižního slunce. 

Je také doplněna venkovními žaluziemi, které přistiňují a vytvářejí další „venkovní pokoj“.

Velká posuvná okna v létě umožňují příčné provětrávání a v kombinaci se stíněním a střešní zahradou poskytují příjemné klima i v horkých dnech.