trianTrojuhelniky 2aaaa

 

 

 

Exkurze do ideálního botníku

Podle Radka Zachariáše je potřeba mít tolik párů bot, kolik různých činností člověk vykonává. „Neexistují totiž univerzální typy bot. A podle četnosti použití je také důležité mít těch nejpoužívanějších druhů více. Nikdy bychom totiž neměli nosit tytéž boty dva dny po sobě. Tím že je necháme odpočinout, vyschnout, prodloužíme výrazně jejich životnost. Moudrá tradice radí, že každý muž by měl mít bílou košili, tmavý oblek a ...kvalitní kožené černé polobotky "plain oxford" s koženou podešví. Já bych ovšem svému zákazníkovi navrhl raději typ "wholecut oxford", který je v černé barvě také velmi formální a přitom není tak staromódní jako tradiční "plain oxford". V každém dámském botníku bych velice rád viděl černé kožené lodičky bez ozdob, elegantního tvaru, s plnou patou i špičkou a na tak vysokém podpatku, na jakém je dáma schopna chodit.“

Elita mezi řemeslníky - dlouho jsme na ni nebyli zvyklí, protože tato tradice u nás byla přerušena. ale už zase tady existují lidé, kteří se mezi ni řadí. elitou mezi elitami je mistr švec radek zachariáš.

Chce-li dnes někdo opravdu luxusní, dokonale padnoucí, ručně šitou obuv na míru, pravděpodobě vytočí jeho číslo. Radek Zachariáš je jméno, které už dnes mnozí dobře znají. V rodině přitom žádné předky věnující se ševcovskému řemeslu neměl. „Bohužel jsem v naší rodině první švec a nemám tedy na koho navazovat. Těžko jsem na začátku hledal někoho, kdo by mi mohl poradit. Internet tehdy ještě neexistoval, takže jsem se všechno učil sám metodou pokusů a omylů,“ říká Radek Zachariáš. Začínal jako opravář obuvi a podniká od roku 1991. Od té doby se vypracoval tak, že boty od něj jsou pojmem Kdo jsou jeho zákazníci? „Boty si u mně nechávají šít lidé, kteří jsou ve svých oborech úspěšní a rozhodně netrpí hmotnou nouzí. Mají rádi můj osobní přístup a spolehlivost. Kvalita je pro ně důležitější, než cena. Ale ctím jejich právo na soukromí, takže jmenovat určitě nebudu. Navíc si myslím, že není nutné chlubit se jmény. Moji zákazníci stejně věří více osobním doporučením svých známých než bulvárním titulkům,“ popisuje ševcovský mistr. V současné době je čekací doba na boty od něj šest měsíců. „Samozřejmě bych rád zákazníkům vyhověl v kratším čase, zatím to ale není v mých silách,“ vysvětluje Radek Zachariáš. Není divu – ruční šití bot je poměrně zdlouhavý proces. Je to podobné jako u krejčího a musíte počítat s několika zkouškami. Švec změří zákazníkovi nohy a vytvoří podle měr nejprve model kopyta. Podle tohoto modelu vyrobí ševci kopytář nový pár dřevěných kopyt, na kterých pak švec zhotoví zkušební boty. Ty si zákazník zkouší a švec je upravuje a předělává dokud není vše vpořádku. Teprve potom se ušijí kompletně nové boty. Většinou prý stačí čtyři schůzky, které se ani nemusí nutně všechny odehrávat v ševcovské dílně. „Alespoň jednu návštěvu dílny ale každému doporučuji. Teprve tam totiž zákazník může doslova přičichnout k ševcovskému řemeslu, dozvědět se spoustu informací o technologii výroby, materiálech a získat tak ke svým budoucím botám ještě osobnější vztah,“ doplňuje Radek Zachariáš. Pokud jde o samotné technologie šití, Radek Zachariáš používá tradiční postupy prověřené generacemi řemeslníků. Ty umožňují ručně šité boty opravovat a jejich trvanlivost je pak mimořádně dobrá. Nové technologie prý mají uplatnění spíše v tovární velkovýrobě. Nejtěžší na celém procesu je podle Radka Zachariáše neudělat chybu. Výroba se totiž skládá z velkého množství drobných úkonů a zkazit se dá už téměř hotová bota. Ušít jeden pár luxusních pánských bot trvá, podle složitosti, zhruba padesát až sedmdesát hodin. K tomu je potřeba připočítat ještě další hodiny strávené výrobou modelů a zkušebních bot a také čas strávený se zákazníky nebo na cestách. A jaké materiály Radek Zachariáš používá? „Snažím se používat ty nejkvalitnější usně, které se mi podaří sehnat. Spodkové kůže od německé firmy Rendenbach a vrchové z francouzských a italských koželužen,“ popisuje. Cena jednoho páru bot z jeho dílny začíná na třicetipěti tisících korun. Sám si momentálně nejvíce oblíbil pánské boty typu „wholecut oxford“. „Mají jednoduchý, čistý design. Je to totiž bota, jejíž svršek je ušit z jednoho celistvého kusu kůže sešitého pouze na patě. Tyto boty jsou krásné ve všech barvách, dají se ozdobit perforovaným ornamentem a nebo mohou být nezaměnitelně "strakaté" díky ručnímu nabarvení,“ popisuje Radek Zachariáš. A v jakých botách chodí on sám? „Nosím boty, které si ušiji. Když jsem začínal, byl nejlepší způsob jak se něco naučit, vyzkoušet to na sobě. A musím přeci vědět jaké to je, abych mohl zákazníkům svoje boty doporučit. No a na manželce jsem se učil zase boty dámské.“ Za novými poznatky a inspirací však jezdí Radek Zachariáš i do zahraničí. „ Navštívil jsem několik zahraničních ševců a byla to úžasná inspirace. Ve světě je řemeslo na vysoké úrovni. Znalosti, dílny i materiály se dědí z generace na generaci a to se nedá jen tak dohonit. Největším vzorem je pro mě asi Rudolf Scheer z Vídně.“