Už při vyslovení tohoto jména se zasvěceným tají dech. Brány světa Hermés obestírá zvláštní tajemství. Jaký je příběh firmy, kde se zákazníci na některé výrobky zapisují do pořadníku a na balíček známé oranžové barvy potom čekají i několik let?

U zrození legendy stál Thierry Hermés, který sám netušil, jaké slávy jednou společnost, kterou založil v roce 1837, dosáhne. Jeho prvními zákazníky byli — koně. Vyráběl totiž sedla a ostatní příslušenství ke kočárům a jezdectví vůbec. Většina pařížské aristokracie včetně císaře Napoleona III brzy nakupovala právě v jeho dílně. Mimochodem, tradice čekací doby na některé výrobky Hermés vznikla již tehdy, v 19. století. Ruční šití, má — li být výsledek perfektní, se zkrátka nedá uspěchat. Několikrát se zpozdila dokonce i královská korunovace, neboť se čekalo, než z dílny Hermés dorazí ke dvoru objednané vybavení ke kočárům a koním.

NejlépSedlářství Hermés skvěle prosperovalo, jenže — co čert nechtěl. Nějaký šťoura, který patrně neměl žádnou úctu k zachování starých dobrých pořádků, vymyslel automobil. Tahle čmoudící věc si kupodivu brzy získala oblibu pařížanů. Koňských bryček, kočárů a koní rychle ubývalo a s tím ubývala i potřeba sedel, ohlávek a postrojů vůbec. Vnuk Thierry Hermése, Emile-Maurice, se však ukázal jako skvělý vizionář. Dobře odhadl budoucí vývoj a doplnil výrobu firmy o to, co budou lidé potřebovat v každé době — zavazadla, kabely a později i pásky, rukavice a další zboží. Sedla však firma vyrábí dodnes a sedlářství je dokonce stále na stejném místě, kam firma přesídlila v roce 1880 — na dnes již slavné adrese 24 Faubourg Saint — Honore. Dodnes se každé sedlo, které z dílny vyjde, zapisuje do knihy, kde ho lze dohledat i s přesným popisem, kdo je jeho majitelem a se jménem konkrétního řemeslníka. Kdyby bylo potřeba sedlo opravit, provede opravu stejný řemeslník, který sedlo vyrobil (tedy pokud je ještě naživu). Životnost sedel je velmi dlouhá a předávají se i po generace — nedávno se do dílny vrátilo 100 let staré sedlo, které po drobných opravách dále slouží.

Emile Maurice také odhadl mezi prvními možnosti, které skýtá revoluční novinka jménem zip. Seznámil se s ním na svých cestách po USA a Kanadě - získal na tento vynález patent pro celou Francii a začal ho používat jako uzávěr zavazadel, kabelek i na oblečení. V dílně Hermés tak vznikla vůbec první kožená bunda zapínaná na zip a jejím nositelem se stal vévoda z Windsoru. Ostatní významné značky včetně Coco Chanel se chodili k Hermés práci se zipem učit. Emile-Maurice byl velmi aktivní a uvedl na trh hned několik dnes již kultovních výrobků. Náhrdelník inspirovaný psími obojky z 18. století (v kolekci ze 40. let), který je dnes také jedním z těch, které nedostanete jinak, než že se zapíšete do pořadníku. Mimochodem — tento legendární vzor se opět objeví v zimní kolekci Hermés 2013. A nebo ikonický hedvábný šátek.

První kousek spatřil světlo světa v roce 1937. Emile Maurice přitom dozoroval výrobu šátků od začátku až dokonce. Kupoval nejkvalitnější surové hedvábí z Číny, v Hermés z něho vyrobili přízi a z ní upředli látku, která byla dvakrát silnější než většina v té době dostupných tkanin na šátky. První vzor nesl jméno Jeu des Omnibus et Dames Blanches a vycházel z tradiční společenské hry s kořeny v 19.století a byl inspirován i prvními autobusy taženými koňmi. Setkáte se s ním na aukcích, kde jeho cena šplhá k závratným částkám a budete-li mít štěstí, uvidíte ho v muzeu Hermés na 24 Faubourg Saint — Honore. Má to však jeden háček – muzeum Hermés není otevřené veřejnosti. Nejde o klasické muzeum, ale spíše o jakousi kolekci založenou Emilem — Mauricem, který měl vášnivý vztah ke všemu, co soviselo s koňmi. Navštěvoval aukce a kupoval starobylá sedla, obrazy, knihy a další předměty, které s těmito ušlechtilými zvířaty nějak souvisely. Členové rodiny sbírku dodnes rozšiřují. Přístup do ní mají jen designéři firmy, kteří tam mají čerpat inspiraci pro nové kolekce, které tak vždy vychází ze staré tradice. Koně a vše co s nimi souvisí se tak stále objevují na všech výrobcích Hermés a to v nejrůznější podobě dekoru a v dalších rafinovaných detailech. Někdy je poznáte na první pohled, jindy tuto inspiraci poznají jen zasvěcení. Například v jedné z kolekcí nábytku najdete na křesle nýtek, který se jinak používá výhradně při výrobě sedel.

Hermés každoročně oslovuje různé umělce, kteří navrhují design nových kolekcí. Vzniká tak dokonalé propojení světa umění a všedního života. Od roku 1987 Hermés každoročně vypisuje hlavní téma kolekce. Nejzřetelnější je to právě u slavných šátků. Když například v roce 1978 navštívil Jean-Louis Dumas-Hermés Texas, potkal malíře Kermita Olivera a zadal mu vytvoření nového designu šátku Hermés, který by byl inspirován americkými dějinami. Vznikl tak šátek vztahující se k tradici amerických indiánů. V roce 1986 zase vznikl „šátek svobody“ inspirovaný stým výročím známé sochy vítající příchozí do New Yorku. Každý jednotlivý šátek se vyrábí ručně. Výrobní proces zahrnuje několik set hodin tištění a barvení každého jednotlivého kusu a to s milimetrovou přesností. Návrháři si mohou vybírat z 200 000 různých barev. Šátek se tiskne na rámech, každá barva musí nejdříve zaschnout a teprve poté lze nanést další. Zejména u šátků, na kterých jsou například vystínované obličeje a které obsahují i 40 různých barev jde o mimořádně dlouhý proces. Okraje jsou samozřejmě ručně šité. Koupě takového šátku se zároveň rovná dobré investici. A jak vlastně takový klenot nosit? Říká se, že Pařížanky mají vrozený instinkt, jak na to. Šátek Hermés můžete nosit kolem krku, jako čelenku na hlavě, kolem pasu nebo ležérně zavázaný na kabelce. Ty ostatně proslavily Hermés a jsou vrcholným pojmem světové módy, zejména ikonické modely Kelly a Birkin. Kabelka „Kelly“ tak byla pojmenována v roce 1956 po herečce a monacké princezně Grace Kellyové, která si touto kabelkou kryla známky těhotenství před objektivy paparazziů. Její fotografie s kabelkou obletěla svět a kabelka se téměř přes noc stala ohromě populární. Veřejnost ji spontánně začala nazývat Kelly a Hermés tento název později oficiálně přijal.